Alžběta - matka Jana Křtitele

"Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci - Zachariáš. Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan." Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!" Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. Ihned se uvolnila jeho ústa a jazyk a on mluvil a chválil Boha. Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. Všichni, kteří  to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: Čím toto dítě bude? Vždyť je s ním ruka Hospodina."

- Lukáš I

Alžběta byla pozorohudná žena. Byla manželkou kněze Zachariáše. Kněží si směli brát jen zbožné ženy, které byly bez mravní poskvrny, aby sňatkem neutrpěla jejich služba. Alžběta pocházela z dobré rodiny, z váženého rodu Áronova.

Oba byli spravedliví před Bohem a žili podle Hospodina. Alžběta vedla duchovní život a podílela se na duchovním životě svého manžela, žila nejen podle slov Zákona, ale také sloužila Bohu v duchu Zákona. Lidé si ji vážili pro její osobní vztah k Bohu. Proto pro ni bylo velmi bolestné, poníženíhodné a nepochopitelné, že neměla děti. Byla už velmi stará a stále si kladla otázku, v čem udělala chybu. Povzbuzením jí mohly být pouze příběhy Sáry, Rebeky a Chany, které také dlouho nemohly mít děti.

Během půlroční služby v domě Hospodinově padl na jejího manžela Zachariáše los, aby zapálil kadidlo ve svatyni. To byla veliká čest, jaká kněze mohla potkat nanejvýš jednou za život, mnohé nepotkala vůbec. Kněz zapálil kadidlo a najednou před ním stál Gabriel, zvláštní Boží posel, a řekl mu: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan."

Zachariáš se tomu podivil, neboť byl také starcem, ale Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se časem naplní."

Když lidé zjistili, že Zachariáš oněměl, poznali, že měl v chrámě vidění. Po těchto dnech Alžběta počala, ale tajila to pět měsíců a říkala si: "Toto mi učinil Pán, sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."

Modlitby Zachariáše a Alžběty byly vyslyšeny, Zachariáš nepromluvil po celých 9 měsíců ani slovo, vše musel psát. Narozdíl od něj ale Alžběta přijala zvěst o početí syna, kterou ji manžel napsal pouze na tabulku, bez problémů, s pevnou vírou. Žasla nad zázrakem, že Bůh činí nemožné a co vypadalo jako trest, se ukázalo jako požehnání. Všechno mělo svůj čas a ten čas se nyní naplnil. Blížilo se totiž narození Ježíše Krista. K Marii promluvil také Anděl Gabriel a oznámil jí: "Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky věků bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude mít konce." A protože si Bůh vybral jako matku Jana Křtitele Alžbětu, ženu mimořádně pevného charakteru a dobrou manželku, nemohla se tato událost stát dříve, než došlo k početí Ježíše. Alžbětina trpělivost prošla těžkou zkouškou, ale dostalo se jí také mimořádné odměny. Narodí se jí syn, který bude mít jedinečnou úlohu v historii. Jan Křtitel.

"Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu..."

Oproti svému manželovi dokázala Alžběta přijmout tuto zprávu jako člověk duchovně daleko, přesto se nedívala na svého manžela skrze prsty, ani povýšeně, že on pochyboval, ale jednala jako skvělá žena, která unese slabost svého životního partnera. Měla vynikající povahu, silnou v dobrém slova smyslu. Dokázala i přes nátlak příbuzných a okolí uhájit jméno pro svého syna, které si přál Hospodin. Byla pokorná a skromná. Během těhotenství ji navštívila její příbuzná Marie. Nemluvila vůbec o sobě, ale věnovala veškerou pozornost právě Marii, ve které ihned rozpoznala někoho mnohem důležitějšího, než je ona sama. Syn Alžběty - Jan Křtitel - bude připravovat cestu pro Mesiáše, Ježíše Krista, syna o mnoho mladší Marie.... Oslovovala Marii "Matka mého Pána" a "požehnaná nade všechny ženy". Působil v ní - stejně jako v jejím manželu Zachariášovi - Duch svatý.

"Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle, byla naplněna Duchem svatým, a zvolala: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."

Obě ženy spolu zůstaly asi tři měsíce a pak se Marie vrátila domů. Hodně se spolu smály a povídaly, ale jejich myšlenky se točily především kolem Boha. Vzedmula se vlna nového očekávání. Lidé se těšili na to, co Bůh udělá. Byli připraveni na příchod nových věcí, na příchod Mesiáše, Ježíše Krista. A tu cestu musel připravit Jan. K tomu všemu si Bůh použil Alžbětu, kterou celou naplňoval a devatero ovoce, které vypůsobil Duch svatý, a o kterém psal později Pavel, bylo na Alžbětě ve všem, co dělala, znát.